Datum registrace: 03. 03. 2011
mabis
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136526.49 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 32 min |
mabis
Jak psát blog?Jak mi milenka otevřela oči.
16. 09. 2014
Už je to skoro tři měsíce, kdy se můj život obrátil naruby, ale možná jsem potřebovala dostat od života pořádnou facku abych konečně přehodnotila to, co jsem zkoušela tolikrát a marně. Abych přehodnotila to co chci a to co ne. A hlavně si uvědomila, že jediný kdo může svůj život ovlivnit jsem já tím, jak se k němu postaví a začnu mít ráda sama sebe.
Je skoro půlnoc manželovi pípne na stole mobil, podruhé, potřetí... Já ho chci jít vypnout, ale zahlédnu probíhající upozornění na sms "Moc mi chybíš, stýská se mi po tobě!" Podlamují se mi kolena, nechci, ale nedokážu tomu zabránit a otevírám zprávy. To co vidím mi jen potvrzuje, to co vlastně vím už dlouho...
Mám vztek, chce se mi křičet, chci utéct, chci ho zabít - naprostá směs zoufalství beznaděje. Zabil veškeré mé iluze. Prý v dobrém i zlém - ale houby...
Sedím a kutálí se mi slzy jako hrachy, nevím co dál, vždyť máme dvě malé děti, za dva měsíce mám nastoupit do práce - co teď, sbalit se odejít? Nevím co mám dělat...
Začíná mi spousta věcí docházet... Proč jsem dětem u vánočního stromečku musela vysvětlovat, že maminka zlobila (manželova verze, proč pod stromečkem pro mě nic nebylo). Proč mu bylo jedno, že ležím v horečkách a on má moc práce a nemůže zůstat. Proč na mě křičí, uráží mě a ponižuje. Proč mě nechá podepsat po úraze revers, aby on mohl odjet pracovat. Proč už skoro rok není víkendy doma a maskuje to stavbou domu. Proč mi vyčítá, že jsem tlustá (v tom jediném má pravdu).
Za ten rok jeho psychické manipulace, jsem tomu uvěřila, dospěla jsem do stavu, kdy jsem ráno neměla sílu vstát z postele a energii mobilizovala jen kvůli dětem a to jen tak, že jsem věděla, že si můžu jít po obědě lehnout... Ikdyž jsem jedla zdravě, tak mi chyběla energie. Tu jsem doháněla pitím kávy (i 6-8 denně) a pak i cocacolou. A dopracovala se na šílených 104kg na 165cm.
A DOST!!!
Dostala jsem sama na sebe šílený vztek, že já, která vždy rozhodovala sama za sebe, která vždy věděla co chce, nechala ze sebe udělat slepici domácí...
POKUD SE MÁM ROZVÉST A MÁM OD NĚJ ODEJÍT, TAK AŤ VIDÍ, CO ZTRATIL. KDYŽ MU ZAMÁVÁM O 30KG LEHČÍ, TŘEBA HO TO BUDE ŠTVÁT A JÁ NAJDU TOHO, KTERÝ SI BUDE VÁŽIT TOHO CO MÁ A NEBUDE MĚ CHTÍT MĚNIT.
Prvně skončila veškerá cola a káva v odpadkovém koši... Jídelníček jsem moc měnit nemusela, ale veškerý vztek jsem chodila vyběhat na pás do fitka, nebo vyplavat a nebo vypotit do sauny... A první výsledky šly znát...
Stále mě ale trápila šílená únava, byla jsem schopná usnout za pochodu. Záhada byla objasněna při preventivní prohlídce - zhoršené jaterní testy - jako důsledek vysoké váhy - DALŠÍ FACKA KTEROU JSEM POTŘEBOVALA. Na 30 dní mi byla nasazena dieta a bylinky aby si játra mohly odpočinout.
Celý ten měsíc jsem se držela a vydržela si hrát na hrdinku, veškerý volný čas jsem trávila ve fitku nebo na bazéně nebo v sauně, abych ze sebe dostala všechen ten vztek a hlavně abych s ním nemusela být v jedné místnosti.
Muž sliboval, jak chce se mnou zůstat, jak se nemám rozvádět a nemám rozbíjet rodinu (jakobych ji rozbíjela já), než mě začali upozorňovat kamarádi, že nic není tak jak říká...
V tu chvíli jsem se zhroutila doopravdy a skončila v péči psychologa a na antidepresivech. Ale i tak mě držel můj "bojový plán" - musím se hýbat, musím jinak se z toho zblázním... Musím mít čas na sebe, musím se sebou něco dělat ;)
Psycholog začal fungovat jako pomocná berlička, která začla dávat moje pochroumané ego do kupy. "NAJDĚTE SI DENNĚ JEDNU VĚC, CO VÁM UDĚLÁ RADOST" jak prosté ale funguje to. Vstaňte, usmějte se na sebe a řekněte si, mě to ale sluší... Běžte a kupte si to, co jste si už dávno chtěla koupit... Mějte radost z toho že je hezky... Udělejte si čas jen sama na sebe... Neleží na vás tíha celého vesmíru, nechte i něco na manžela...
A tak jsem začla, po dlouhých měsících jsem zavítala ke kadeřnici, že šedé myšky se najednou vyklubala zrzka, za kterou se začli otáčet muži na ulici...
Začla jsem si pomalu víc a víc věřit. Abych dostala DALŠÍ FACKU - tentokrát reálnou. V návalu veškerých emocí a stresů předchozích dní se domácí hádka přehoupla v domácí násilí... V tu chvíli jsem otevřela oči naplno... Takže následovalo kolečko lékaři, sociálka kvůli dětem, manželská poradna...
Přehodnocování jestli nastoupit do práce nebo podat výpověď a přestěhovat se... Jenže končil mi dvouletý rodičák a v jiném městě kde mám svůj byt nulová šance na získání školky a tím pádem i práce a v místě kde práci a školku mám naprosto nereálná šance vše utáhnout sama byť třeba i s královskými alimenty...
Nakonec jsem zůstala, jen kvůli dětem... A kvůli práci...
Ale jedu dál, chodím cvičit, najednou nechápu, jak jsem bez toho mohla být. Ikdyž mi byla potvrzena diagnoza únavového syndromu, tak vím, že teď už se na kolena znovu srazit nenechám... Protože vím, že si nevymýšlím, že moje únava není lenost... Hlídám si abych byla všas v posteli, nesnažím se vše hnát na sílu...
A HLAVNĚ CÍTÍM SE LÍP!!!
Srdíčko sice stále bolí, ale už vím, že na tyhle rány je nejlepší čas... Nevím jestli muži dokážu někdy odpustit... Nevím jestli s ním zůstanu... Vlastně vím, že nezůstanu, pokud on nezmění své chování a nezačne mě brát takovou jaká jsem... Nejsem slepice domácí, co bude udržovat oheň v krbu... Já chci žít!!!
A teď žiju, dělám věci, které jsem nemohla dlouhá léta, protože přece moje práce byla starat se o děti... Chodím do práce, která mě baví (ikdyž mě někdy štve)... Mám kamarády, kteří mě drží nad vodou když je nejhůř...Chodím cvičit, protože mě to baví...
A HLAVNĚ VÍM, ŽE JE TO VŠE V HLAVĚ A MUSÍM CHTÍT JÁ, ABY SE MOHLO NĚCO ZMĚNIT!!!
PS: mám 12kg dole a jsem o dvě velikosti menší ;) JÁ TO PROSTĚ DÁM!!! PROTOŽE TENTOKRÁT VÍM, ŽE TO CHCI!!!
Hodnocení (34 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
29. 03. 2015 07:18
.lelinka.
Teda .. nemám slov .. drž se svého cíle a vše určitě dopadne tak jak chceš.
14. 10. 2014 12:33
Ufff, tak to je hodně silné a ani nevíte, jak moc Vám rozumím. My ženy se musíme mít rády, věřit si a nenechat si ubližovat. Jste silná a odhodlaná, vy to zvládnete! Moc držím palce!
13. 10. 2014 10:57
To je nádherný článek (ne že by na Vašem utrpení byla něco hezkého, to vůbec ne). Moc Vám držím palce, abyste svého cíle dosáhla, ať už je jakýkoli. Chválím váhový úbytek, skvělé, jen tak dál
24. 09. 2014 15:25
Ahoj, mám teď znovu období slabosti, horečky atd. Krevní testy dopadly výborně. Takže je to opět známá únava. Asi díky psychickým problémům a podzimu. Mně pomáhá Geratam. Doporučil mi ho lékař v Praze na klinice pro únavový syndrom. Je myslím volně prodejný. Zeptej se svého lékaře, třeba ti taky pomůže. Jinak gratuluji k váze! Měj se hezky!
22. 09. 2014 09:13
Držím palce. A dárečky si kupuj sama. Klidně i pod stromeček. Až děti povyrostou, tak ti tam něco rukodělného a milého najdeš.
22. 09. 2014 07:38
Moc ti držím palce ať vše zvládneš!!!! Je vidět, že to máš v hlavě srovnané a jdeš si za svým. Určitě bude lépe :-)))
20. 09. 2014 17:09
Moc vám všem děkuji za podporu ;) brzo napíšu pokračování, ale to už nebude moct být veřejné :D
18. 09. 2014 22:00
Myslím moc na Tebe, je to smutné, právě tímto prochází má sestra. Jsi velmi statečná a silná jak jsi se k tomu postavila. Přeji Ti ať se správně rozhodneš a moc Ti držím palce k Tvé velké změně a zároveň moc gratuluji k 12kg...moc pěkný výsledek.
18. 09. 2014 19:49
Také patřím mezi ty, které to znají.Poprvé to bylo, když jsem byla v 9tém měsíci. Pak když byly synovi 3 roky. Tehdy jsem žádost o rozvod stáhla. Kvůli dítěti. A pak to bylo znovu... Teď už jsem starší. On je čerstvý šedesátník a snaží se dohnat mládí. Kluci už dospěli. Nepotřebují mne. A manžel už vůbec ne. Žijeme spolu jen ze zvyku. Také mám únavový syndrom. Vím, jaké jsou to stavy. Ze své zkušenosti radím, žij podle toho, co ti dovolí tvůj zdravotní stav. Ono se to zlepší. Fakt. Když budeš unavená, klidně se na vše vykašli. Udělej jen to nejnutnější. Mysli především na sebe. A bojuj! Držím ti palečky. ahoj
18. 09. 2014 19:00
Mabis, jste velký bojovník. Máte nastartováno k velkým pozitivním životním změnám. Nejtěžším je vždycky začít. Přeju Vám, ať vše dobře dopadne....je to jistě těžké, rozvod po letech, zvláště když jsou děti, ale pokud je Vám ubližováno, dokonce i fyzicky, jděte do toho. Přeju Vám hodně sil , aby vše pro Vás a děti dobře dopadlo.
18. 09. 2014 17:59
Jste silná, držím palce ať se vše daří. Ať to s manželstvím dopadne jakkoli, vytrvejte a buďte sama sebou. .
18. 09. 2014 17:36
Jste pro mne hrdinka a držím moc pěsti, vaše odhodlání vám určitě pomůže.
18. 09. 2014 16:30
Před 10ti lety jsem dopadla uplně stejně. Jen s tim rozdilem ja se na rozvod těšila. Dokonce jeho nova bydlela 3.měsice s nama. Nechapala jsem s kym jsem 14let žila. Tenkrat jsem važila 120kg a za 8.měsicu shodila 40.kg. Jedla jsem pouze jablko a pila jsem vyvar z automatu. Tim jsem se odrovnala nejvice ,ale slušelo mi to. Oblekala jsem se každy den jinak ,každy měsic jiny učes od kadeřnice. Byvali me prosil abych mu odpustila a dali to dohromady kvuli detem. Nedala. Nelituji toho ,nemela jsem to jednoduche ale stalo to za ten klid a zjištění ze jsem se o syny a barak postarala sama je to nej co mě těší. Dnes mam pritele a miluji jeho 3.deti a vim ze mi žadny chlap už neubliží. A věř promarněny zivot z někym kdo si tě neváži je hrozný a bohužel ten ztraceny čas života už nikdy nedoženeš . Držím pěstě aby jsi vše v pohodě zvladla a byla spokojena a šťastná a nedej si ničit život ;O)
18. 09. 2014 16:13
Smutné čtení :-( ALE držím všechny palce co mám, aby se dařilo podle Vašich plánů. Hlavně aby Vám ta " bojová " nálada vydržela a Vy nepolevila. Je to o tom, že to všechno začíná jen a jen u nás samotných a v hlavě !!! Tak se držte a přeji pohodu s dětmi a ať se Vám daří :-)
18. 09. 2014 15:03
Držím palce! Mysli na sebe a na děti. A mysli na to, že ony moc dobře poznají, co je v nepořádku, a to už dost malé. Jen rodiče mají dojem, že vlastně zůstávají ve vztahu "kvůli dětem". Je dobře, že to všechno, co děláš, děláš pro sebe a kvůli tomu, abys mohla fungovat a být spokojená. Řešíš sebe - to je jediná věc, kterou měnit můžeš. Druhého člověka nezměníme, musí to udělat sám. My můžeme změnit jenom to, jak na něj reagujeme. Ty reaguješ správně, tím, že kladeš na první místo konečně sebe a děláš něco pro sebe. Možná tak časem zjistíš, že se celá ta situace řeší jednodušeji.
18. 09. 2014 14:51
Držím palečky,aby jsi všechno zvládla a měla jsi doma klid,který každý potřebujeme :-),určitě to nemáš jednoduché - musíš se rozhodnout ne jen za sebe,ale i za děti.Pokud je u vás i násilí,asi by jsem brzy řešila odchod za jakoukoliv cenu i když víš,že to finannčně nebudeš zvládat.Propočet je jedna věc,realita je někdy lepší,když se uskromníš.Určitě v hubnutí pokračuj,ať máš ze sebe dobrý pocit a vrátí se ti sebevědomí :-).
18. 09. 2014 14:39
Mabis, přeji hodně sil a taky vytrvalost v odhodlání!!!
Měj se ráda a hlavu vzhůru, jdem ku předu!!!!
Měj se ráda a hlavu vzhůru, jdem ku předu!!!!
18. 09. 2014 13:57
Držím pěsti a tohle znám moc dobře. U nás to skončilo rozvodem poté, co se mi manželova milenka přišla představit k nám domů s břichem :-( Bylo to šílený, běsný a byla jsem na pokraji všech sil a zadělala si na zdravotní problémy. Je to už 5 let, už to přebolelo a teď už jen zdáli pozoruju jak se z té atraktivní milenky stává paní uhoněná, z čehož plyne, že můj bývalý manžel se nezměnil a jede ve svém bývalém režimu ... Drž se a vytrvej, bude líp!
17. 09. 2014 15:53
Jsi perfektní, statečná a silná. Je pravda, že všecko máme v hlavě. Když si všecko roztřídíme, řešení je jasné. Tobě se to podařilo a já ti ze srdce přeju, abys už takovým martyriem nikdy nemusela procházet. Měj se ráda a žij za sebe a pro sebe. Držím ti palce. :-)
17. 09. 2014 15:00
Hezky to berete. Všechna rozhodnutí musí nejprve uzrát hlavě. Držím palce, ať najdete klid a štěstí a ať Vám hubnutí přináší radost a spokojenost sama ze sebe. Těším se na další zprávy:-)
17. 09. 2014 10:49
Držím pěsti a cítím v tobě hroznou sílu dovést všechno do zdárného konce
17. 09. 2014 07:15
Tohle mám také za sebou, když manžel chytil v přechodu milenku ve věku svého syna. Začal hubnout, až to hraničilo s anorexií. No zkrátím to, zůstala jsem a také začal holič, divadlo, kosmetika atd. Ale dnes po dlouhých 11 letech ve věku 56 let toho lituji. Mohla jsem být už jinde. Ale to je na zvážení každého. U mě byla situace jiná. Držím palce ať se dobře rozhodneš. A hlavně pokud rozhodnutí učiníš tak už ničeho nelituj a jdi dál.
17. 09. 2014 06:22
držím palce ať vše zvládnete, popravdě nevím zda bych měla tolik síly co vy :-)
17. 09. 2014 06:07
Správně jsi udělala, začni myslet na sebe !!! Život je někdy pes, ale ty to dáš. Vše špatné tě posílí.
16. 09. 2014 23:42
Moc držím palečky, a´t vše zvládneš,z tvého blogu je cítit, že jsi odhodlaná vydržet a dokážeš to.
16. 09. 2014 23:20
Držím palce, ať vše dopadne dobře - ať už to znamená cokoliv:-) Každopádně moc moc chválím, že jste začala myslet na sebe a své zdraví a udělala si na sebe trochu času. Přeji vám, ať vás vaše síla neopouští a dospějete k tomu rozhodnutí, které vás udělá šťastnou!
16. 09. 2014 22:15
držím Ti palce ať je Tvůj život opět Tvůj ... to zvládneš, jsi silná a jedinečná a dokážeš všechno co chceš :-)
16. 09. 2014 21:46
Mabis, přeji ti, aby se vše dobře vyřešilo a ty a děti jste byli spokojeni. Myslím, že přesně víš co chceš a děláš pro to vše, co můžeš :-) zase bude dobře, neboj :-))
16. 09. 2014 21:41
Mabis posílám vám jedno velké objetí a zatlačuji slzu v oku. Váš příběh je dojemný, ale také plný síly. Přeji vela vela štěstí a chuti do života.
16. 09. 2014 21:33
Holky moc děkuji ;) Jsou dny kdy jsem dole, ale už se dokážu zvednout a jít dál... a přesně řeším zatím ty "malé" věci a odškrtávám na seznamu a až přijde čas pořším ty velké - na ty zatím nejsem připravená ;)
16. 09. 2014 21:24
Držím palce!!! Potřebuješ být silná, aby ses ty sama správně rozhodla a hlavně aby ses cítila zase šťastná a spokojená. Je super, že na sobě pracuješ právě kvůli sobě a ne kvůli manželovi. Už ti roste sebevědomí a jsi na dobré cestě to vše zvládnout, ať se rozhodneš tak nebo tak.
16. 09. 2014 21:19
Nemáš to teda vůbec jednoduché, přeji ať vše zvládneš. A ať se daří dle tvých plánů.
16. 09. 2014 21:09
Ahoj :) přeji Ti abys našla v životě štěstí a hlavně byla spokojená a dařilo se Ti všechno co si přeješ :) rozhodla jsi se správně,vím o čem mluvíš
16. 09. 2014 21:05
Teda, nemáš toho málo na svých bedrech... Ale ty to dáš, protože hodně chceš. Moc ti přeji, abys všechny ty problémy postupně vyřešila a ocitla ses v klidnějších vodách svého života:-)
mabis
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?